“Až mi zas někdo bude tvrdit, jak více peněz z EU čerpáme, než do ní posíláme…”
Když jsem na stránkách Evropské komise četla větu: “Věřím, že spolu s členskými státy můžeme učinit z Evropy lepší a bezpečnější místo pro všechny,“ myslela jsem, že ve dne v noci a potu tváře pracují na plánu proti hospodářské krizi nebo na ochraně členských států před nelegální migrací. To by se tak jako dneska nabízelo… Evropská unie ale touto větou uváděla včera svou vůbec první strategii pro rovnost LGBTIQ osob (kdo je alespoň tak starý jako já, nejspíš si musel 4 z těchto 6 písmen vygooglit).
Píšou k tomu: “Stále jsme daleko od plného začlenění a přijetí, které si LGBTIQ osoby zaslouží.”
Nevím, jak vám, ale formulace se slovem “zaslouží” ve spojení třeba s tím, že se někdo cítí zrovna jako genderqueer, mi připadá docela nešikovná.
EU pro nás přichystala další omezování projevu, další miliony eur zajištěných minimálně do roku 2025 na podporu neziskovek, které se u nás budou věnovat začleňování LGBTIQ lidí do společnosti a posuzovat, co je, a co není diskriminační, přičemž důkazní břemeno chtějí přehodit na žalovaného, což je z mého pohledu docela blbý, protože prokazovat, že jste se nedopustili nepřímé diskriminace je podle mě podobné, jako dokazovat žárlivci, že jste se nedopustili nevěry. Tedy nemožné.
Long story short, Covid prý situaci celé komunitě ještě zhoršil, a tak přijdou nejspíš nějaké povinné kvóty a zástup nevládních organizací, který na to bude za opravdu velké peníze z našich kapes dohlížet.
Myslím, že by nemělo docházet k žádné diskriminaci, včetně nyní hojně prosazované diskriminaci pozitivní, myslím, že všechny ty miliony eur potřebujeme zoufale směřovat jinam – do infrastruktury, zdravotnictví, školství, průmyslu, k hašení obrovského evropského dluhu například, ale především si myslím, že jsme tolerantní země a potýkáme se nyní s úplně jinými problémy, než na které se nyní soustřeďuje Evropská unie.
Autor: Natálie Vachatová
